LIDÉ S POSTIŽENÍM
Ivo Šelner © VOS Olomouc 2024
1
PEDAGOGIKA POSTIŽENÝCH
Speciální pedagogika je součástí vědecké disciplíny pedagogiky a jako
taková se specializuje na teorii a praxi lidí, jejichž život se vyvíjí v
obtížných podmínkách. Z dnešního pohledu speciální pedagogiky
nejde primárně pouze o „opravu“ určitého deficitu, nýbrž o celkovou
podporu člověka s postižením v jeho sociálním okolí.
Slovo „speciální“ dnes ustupuje do pozadí, dnes lépe vystihuje
problematiku termín pedagogika postižených a ta v tomto pojetí
vnímá jedince komplexně jako individuum v souladu s jeho sociálním
prostředí a prostředí, ve kterém žije (tzv. Bio-psycho-sociální model).
Integrativní věda založená na hodnotách - poukazuje na praktické
možnosti a opatření, jak lidem s postižením život usnadnit, jak jim
pomoci k sebeuplatnění a napomáhá k co největší samostatnosti,
resp. nezávislosti na okolí.
Ivo Šelner © VOS Olomouc 2024
2
SPECIÁLNÍ PEDAGOGIKA
 ... napomáhá komplexnímu zajištění nebo obnovení
seberealizace člověka a sounáležitosti ke společnosti, jakož i
získání osobních kompetencí a naplnění smyslu života...
 SPECK, O. (1998). System Heilpädagogik, Eine ökologisch reflexive Grundlegung. Ernst Reinhard Verlag München/Basel.
 Speciální pedagogika se koncentruje na životní podmínky lidí s
postižením, podporuje získávání kompetencí, seberozvojování
osobnosti s cílem rovnoprávného zařazení do společnosti
 Speciální pedagogika zahrnuje v sociálním systému metodiku
jednání s ohledem na formu postižení, zaměřuje se na
společensko-kulturní a sociálně politické vlivy a na různé
možnosti podpory.
Ivo Šelner © VOS Olomouc 2024
3
 V dnešním pojetí nejde u speciální pedagogiky primárně o
„nápravu“ stavu („nedostatku“), nýbrž o podporu komplexního
rozvoje dítěte, mladistvého či dospělého jedince v jeho
sociálním okolí a bere ohled na osobní schopnosti individua
jako takového.
 Speciální pedagogika poukazuje na praktické možnosti a
opatření, jak lidem s postižením život usnadnit, jak jim pomoci
k sebeuplatnění a napomáhá k co největší samostatnosti, resp.
nezávislosti na okolí.
 To znamená, že ve fokusu pedagogiky postižených nejsou
jenom děti, jak tomu bylo v minulosti, ale i mladiství, dospělí a
staří lidé s postižením.
Ivo Šelner © VOS Olomouc 2024
4
Ivo Šelner © VOS Olomouc 2024
5
DOPROVOD
PODPORA
INFORMACE,
PORADENSTVÍ
ASISTENCE
POMOC
MATERIÁLNÍ a SOCIÁLNÍ
PODPORA
PARTICIPACE NA
SPOLEČENSKÉM ŽIVOTĚ
BYDLENÍ
AKTIVITY, SPORT
VZDĚLÁNÍ, PRÁCE
TEORIE
VÝZKUM
VÝUKA
SPOLEČENSKÉ NORMY
ZÁKONY, PRÁVO
POSTOJ VEŘEJNOSTI
ČLOVĚK
s
POSTIŽENÍM
 Jak byste vy popsali - definovali postižení,
nebo člověk s postižením?
 Podle jakých kritérií jste se rozhodli pro
vaši definici?
Ivo Šelner © VOS Olomouc 2024
6
 Jako postižení jsou považováni ti, kteří jsou v důsledku poškození
tělesných, mentálních nebo duševních funkcí natolik znevýhodněni, že
jejich účast a podíl na životě společnosti je ztížena...
 BLEIDECK, U. (1981). Einführung in die Behindertenpädagogik, Bd. 1. Stuttgart
 1. Definice se koncentruje na neutrální výpověď o určitém znevýhodnění
jedince, nic více, nic méně.
 2. Na postižení je nazíráno jako na následek určitého organického nebo
funkčního poškození.
 3. Postižení má určité individuální prvky, jež jsou v úzké závislosti na
životních podmínkách.
 4. Postižení má určité sociální dimenze – proto se týká i společnosti.
Ivo Šelner © VOS Olomouc 2024
7
LIDÉ S POSTIŽENÍM MEZI NÁMI
 Postižení je nutno posuzovat jednak individuálně a na druhé straně
porovnat a hodnotit ve spojitosti s více faktory:
• s individuálními životními normami společnosti
• se společenskou realitou dané kultury
• v závislosti na možnostech vzdělání a pracovního uplatnění a uplatnění ve
společnosti
• na osobních normách, hodnotách a životním standardu aj.
• Již samotné slovo „postižení“ je relativní pojem. Obsah slova postižení ovlivňují
společenské hodnoty a normy, subjektivní postoj okolí, očekávání společnosti, schopnost
učit se, pracovat, postoj rodiny jakož i přístup odborníků jednotlivých profesí.
Ivo Šelner © VOS Olomouc 2024
8
FAKTORY OVLIVŇUJÍCÍ VÝVOJ ČLOVĚKA S
POSTIŽENÍM A JEHO POSTAVENÍ V
SPOLEČNOSTI
Ivo Šelner © VOS Olomouc 2024
9
Osobní
konfigurace
• Dědičné faktory
• Tělesný stav
• Psychosociální
vývoj
• Nemoci,
zdravotní stav
všeobecně
• Přičiny postižení
• aj.
Biografie
• Vliv primárního
rodinného
systému
• Sekundární
systém (přátelé,
spolupracovníci,
kolegové aj.)
• Vliv okolí
• Životní zkušenosti
• Životní podmínky
Životní zážitky
• Spouštěče
kritických situací
• Schopnost
rezistence vůčj
kritickým
situacím
• Adaptabilita.
Schopnost
přizpůsobit se
vnějším situacím
• Psychický vývoj
Hledání zdrojů
• Emocionální
stabilita
• Schopnost učit
se, poznávat
• Motivace
• Koncentrace
• Materiální zdroje
Autonomie,
sebeurčení
• Výše autonomie
a akceptování
společnosti,
okolí
• Právo na
sebeurčení
• Legislativa
DVOJÍ POHLED NA LIDI S POSTIŽENÍM
Ivo Šelner © VOS Olomouc 2024
10
Externí reakce a řešení Interní reakce a řešení
Jednání a posouzení – akceptování, odmítání
Zpracovní a posouzení na základě osobní zkušenosti
Vnímání osoby a jednání
Externí pohled Interní pohled
 Lékařský model považuje postižení
jako deficit jednotlivce, který je
způsoben nemocí, prenatálním vývojem,
zraněním, traumatem ap. Z tohoto
pohledu považuje medicína za prvotní
diagnostiku původu postižení a návaznou
léčbu a terapii s cílem dosáhnout změny
deficitního stavu jedince ap.
 Postižení je z pohledu medicíny
(genetická) chyba a nedostatek. Výraz
nedostatek vychází z diagnostiky a je
ovlivněn jednostranným pohledem
(bohužel): postiženému je poskytnuta
určitá péče nebo přesněji řečeno je
přijímatelem určité péče, kterou mu
(nepostižená) společnost na základě
určité „etické povinnosti“ umožňuje.
 Psychiatrie - psychiatrického pohledu byl
postižený vzhledem k patologickým
defektním projevům jako například
stereotypie, autoagrese, tik, křik, mentální
opožďování atd. pouze objektem, který
musel být opatrován v ústavu – že tento
ústav se vyznačoval přísnou hierarchií,
centrálním zabezpečením služeb, rituálním a
pasívním denním režimem, striktním
oddělením od vnějšího světa je všeobecně
známo.
 Život se koncentroval na zachování čistoty,
dodržování pořádku a klidu, a to vše za
pomocí léků na zklidnění a dávkovaného
„strukturovaného násilí“ – ať již v jakékoli
formě.
Ivo Šelner © VOS Olomouc 2024
11
 Sociální model vidí postižení jako
důsledek omezování jedince (vzdělání,
zaměstnání, nedostatečná podpora apod.)
ze strany společnosti, tedy přídavný
problém mnohdy způsobený společností,
okolím, jednáním jiných. Sociální model
nelpí bezpodmínečně na změně jedince jako
takového, ale soustřeďuje se na hledání
vhodných životních podmínek pro člověka
s postižením.
 V oblasti sociálního zabezpečení je takto v
souladu s legislativou používán termín
osoby se zdravotním postižením, v
souvislostí s pracovním výkonem pak osoba
se změněnou pracovní schopností (příp. s
těžším zdravotním postižením).
 S ohledem na pracovně-právní oblast a
pracovní příležitosti používáme termín
znevýhodněné osoby.
 Bio-, psycho-, sociální pohled (postoj)
 Postižení není bráno jako deficit, nebo individuální
problém jedince s cílem přizpůsobení se společnosti,
popřípadě změně chování, jednání ap.
 Bio-, psycho-, sociální postoj kombinuje lékařský a
sociální model a staví postižení do souvislosti s faktory
prostředí,ve kterém žijí, společenskými podmínkami se
kterými jsou konfrontováni a postojem společnosti.
Možnost sám řídit svůj život a rozhodovat (a to i v
nejjednodušších situacích)
Sám si určit životní cíle a mít možnost tyto dosáhnout
(sám nebo s pomoci)
Navazování sociálních vazeb podle mých přání (bez
omezování okolí)
Mít pocit, že prožívám smysluplný život podle mých
představ a přání (které se třeba, mnohdy odlišují od
představ okolí-rodiny, pracovníků ap.)
Ivo Šelner © VOS Olomouc 2024
12
POSTOJ SPOLEČNOSTI A
AKCEPTOVÁNÍ LIDÍ S POSTIŽENÍM
 Postoj nepostižené společnosti vůči postiženým
spoluobčanům se odvíjí mnohdy kognitivně:
většina lidí nemá ve skutečnosti mnoho
adekvátních informací o postižených, což často
vyvolává averzi, předsudky, nejistotu,
emocionální odstup, negativní posouzení.
 Postižení nemá žádnou objektivně měřitelnou
velikost, je ale ve společnosti velmi závislé na
sociálním akceptování a s tím spojenými
normami a hodnotami společnosti resp. s
odchylkami od toho normálního.
 Kontakt s postiženým evokuje rovněž
emocionální aspekty: soucit, nejistota, jak na
setkání či jednání toho druhého reagovat, s tím
se pojí strach, obava z násilí apod.
 Postižení a věk mají souvislost
 stupeň postižení stojí v úzké relaci s věkem
 stáří postižení obvykle negativně ovliňuje
(mobilita, demence, osamělost, snížení výkonu)
 čím vyšší věk, tím jsou terapie méně účinné
 Postižení můžeme posoudit jako proces:
 stav se může zlepšit, zhoršit, střídat
 změna může být pozitivní, negativní, tyto mají
vliv na další faktory (rodina, finance, stav
postiženého aj.)
 vývoj/udržení stavu lze ovlivnit/zlepšit terapií,
léky, změnou životních situací (prostředí,
společnost aj.), šokovou příčinou (trauma)
Ivo Šelner © VOS Olomouc 2024
13
FAKTORY, PODLE KTERÝCH POSUZUJE
SPOLEČNOST ČLOVĚKA S POSTIŽENÍM
Znevýhodnění ve
společnosti
Postižení sociální, zdravotní, pracovní,
školní aj.
Forma postižení
Tělesné, smyslové vnímání, zrakové,
mentální aj.
Rozsah
Stupeň postižení-závislosti,
kombinované postižení aj.
Subjektivní aspekty
Postoj jedince, stupeň akceptování,
životní zkušenosti, předsudky, vliv
společnosti aj.
Člověk
Ivo Šelner © VOS Olomouc 2024
14
TÉZE I. - PRO
POSTIŽENÉHO NENÍ
PODSTATNÉ, CO SE O
NĚM POVÍDÁ, ALE CO
SE PRO NĚJ UDĚLÁ
Ivo Šelner © VOS Olomouc 2024
15
TÉZE II. – ČLOVĚKA NELZE JEDNODUŠE
ZMĚNIT, ALE CO MOHU UDĚLAT JÁ, ABYCH
MU POMOHL
Ivo Šelner © VOS Olomouc 2024
16
TÉZE III. – KOMPLEXNOST
POSTIŽENÍ VYŽADUJE
KOOPERACI SPECIALISTŮ
S ODBORNÍKY JINÝCH
OBORŮ
 V důsledku komplexnosti musejí
všechny obory poskytovat pomoc
interdisciplinárně (mezioborově),
tzn. kvalitní propojení a
vzájemná spolupráce a
akceptování zástupců různých
oborů a specializací zajistí
potřebnou podporu, kterou
postižený člověk potřebuje, na
kterou má právo.
 Do cílevědomé podpory mohou –
musejí někdy být zapojeni i
rodinní příslušníci, „laici“.
Ivo Šelner © VOS Olomouc 2024
17
TÉZE IV. – POSTIŽENÝ ČLOVĚK NENÍ TEN, KTERÝ JE
NĚJAKÝM ZPŮSOBEM TĚLESNĚ NEBO MENTÁLNĚ
OMEZEN, NÝBRŽ TEN, KTERÉHO KVŮLI JEHO
(STAVU) POSTIŽENÍ POSTIHUJE SPOLEČNOST...
Ivo Šelner © VOS Olomouc 2024
18
ZAMEZIT STIGMATIZOVÁNÍ
(NÁLEPKOVÁNÍ)
Praxe je taková, že na postižené je nazíráno v mnoha ohledech s despektem, neboť
v porovnání s nepostiženou společností nedosahují takových úspěchů, nejsou vždy
schopni s nepostiženou společností „držet krok“.
Lidem s postižením se přisuzuje mnohem méně schopností, než jsou
schopni sami vykonat nebo vnímat.
Jsou jednak hodnoceni trvale deficitně, dále pak jim je přisuzován větší podíl
rizika než u nepostižených.
Nálepkování postižených ze strany společnosti „napomáhá“ negativní posuzování ze
strany odborníků v podobě posudků, dobrozdání, jež se často koncentruje právě na
nedostatky, slabosti, „defekty“, chyby, neúspěchy, neúplné školní znalosti, a to opět
v porovnání s průměrem společnosti.
Ivo Šelner © VOS Olomouc 2024
19
"Dokud budeme vnímat
naše postižení jako tragédii,
budeme stále litováni.
Dokud budeme pasivní,
budeme ovládáni. Tak
dlouho, jak se budeme za
své postižení stydět,
budeme bráni za přítěžek
nehodný života.“
Adolf Ratzka
Ivo Šelner © VOS Olomouc 2024
20