PROJEVY AGRESE A
AUTOAGRESE U LIDÍ
S POSTIŽENÍM
Ivo Šelner © VOS Olomouc 2024
1
AGRESE JAKO POJEM
 Termín pocházející z latinského aggredi = napadnout, s cílem někoho druhého
poškodit, ublížit mu, zničit věci apod.Agresi (násilí) v širším slova smyslu lze
definovat jako pozorovatelné jednání, mnohdy zaměřující se na určitý cíl a
toto jednání způsobuje poškození, škodu (osobní, věcnou atd.).
 Agresivní jednání stojí úzce s pojmem obrana, obranné jednání (tzv.
agonistické chování).Všeobecně lze říci, že agrese – násilí je vždy spojeno s
odlišným chováním vůči normám a pravidlům společnosti.
Které formy agresivního jednání byly někdy v minulosti
brány jako „norma nebo pravidlo“ a v současné době je
pohled společnosti na tutéž věc považován za agresi
Které projevy jednání byly v minulosti považovány za
agresivní a v dnešní době jsou brány jako „mírněji“ nebo
jako kavalírský přestupek“
Ivo Šelner © VOS Olomouc 2024
2
Co je na
agresivních/autoagresivních
projevech klientů zvláštního
Jak je toto jednání
konrétně
pozorovatelné
3
Ivo Šelner © VOS Olomouc 2024
Vzpoměňte si na některá agresivní jednání klientů co
mohlo být spouštěčem - jaká mohla být / byla
učiněna opatření, aby se situace neopakovala /
redukovala?
4
Ivo Šelner © VOS Olomouc 2024
FORMY A FAKTORY AGRESIVNÍHO CHOVÁNÍ
 Psychická forma
 Fyzická (tělesná) forma
 Strukturální forma
 Agresivní jednání spojeno s
cílem (přímo nebo nepřímo)
něco zničit, poškodit, někoho
zranit v určitém situačním
kontextu –důležitý je úmysl
jednání bez ohledu, zda něco
poškozeno bylo nebo ne.
Ivo Šelner © VOS Olomouc 2024
5
 genetické faktory
 fyziologické faktory
 psychické faktory
 společensko-sociální faktory
 sociálně-ekologické faktory
 kulturně-společenské faktory
 vývojové (ontogenetické) faktory
 V praxi neexistuje čistý faktor, který agresi způsobí,
bývá to obvykle řetězec dalších aspektů, který vznik
agrese podmíní a dá do pohybu spouštěče.
PROJEVYAGRESE U LIDÍ S MENTÁLNÍM POSTIŽENÍM
 Personál a rodinní příslušníci často definují agresi podle toho, zda došlo k věcnému
poškození, často zaměňují subjektivní pocity s popisem chování a příčinami nebo
důsledkem.
 Porovnáme-li agresivní jednání u lidí bez postižení a lidí s mentálním postižením, pak u
druhé skupiny jsou formy násilí většinou adekvátní emocionálnímu, sociálnímu a
intelektuálnímu vývojovému stupni.
 Agresivní jednání je často impulzivní, individuální, časově i kvalitativně (tj. projevem)
ohraničeno a opakující se v podobných situacích – to znamená, toto jednání je
zpravidla odhadnutelné.
 Lidem s mentálním postižením, na rozdíl od kriminálního násilí, chybí při agresi plánování
a kognitivní jednání: tvoření aliancí, chuť ublížit, trénink a logistika (jak násilí provedu,
abych nebyl dopadnut).
 Mentálně postižení jednají násilně a transparentně (proto jsou hned „odhaleni a
trestáni“).
Ivo Šelner © VOS Olomouc 2024
6
TYPICKÉ PŘÍKLADY MASÍVNÍHO
AGRESIVNÍHO CHOVÁNÍ LIDÍ S POSTIŽENÍM
 plivání na jiné osoby
 boxování ostatních do obličeje, kopání, shazování, silně někým zatřást
 kousání (ruce, paže, krk, obličej), silně stisknout, kroutit ruce, škrábání
 tahání za vlasy, škrcení, tahání za šaty
 osobní souboje, zabraňování někam jít, něco udělat
 slovní urážky a osočování, pokřiky
 někomu dělat strach, vyhrožování násilím
 Vyhrožování a vydírání – něco si udělám sám (skok z okna)
 trhat oblečení, ničit brýle, hodinky, náramky, házet předměty
 ničit věci-rozbít, poškrábat, založit požár, ucpat WC
 psychický nátlak – odmítání potravy, léků, tekutin
 ohmatávání (intimní oblast)
 reakce ve specifických situacích – pomočování, velká potřeba, zvracení na povel, hraní si s výkaly
 poškození majetku personálu (např. auto)
Ivo Šelner © VOS Olomouc 2024
7
PSYCHICKÉ AGRESIVNÍ JEDNÁNÍ – IGNORACE,
ODMÍTÁNÍ KONTAKTU AJ.
 Projevy jsou nejčastější vůči skupinám, které se nějakým způsobem odlišují: postižení, jiná
národnost, podřízení, slabší
 verbální – jako nejčastější forma projevující se narážkami, urážkou, nařčením, výhrůžkami
aj.
 nonverbální – ve smyslu psychoteror, tj. mimika, náznaky, ignorace, izolace, tělesné
náznaky atd.
 mobbing – psychický teror, vesměs spojen s chováním na pracovišti
 stalking – agresivní jednání ve formě komunikace telefonem nebo PC
 Následek: psychická újma-deprese, trauma, strach, sebevražda
8
Ivo Šelner © VOS Olomouc 2024
FYZICKÉ (TĚLESNÉ) JEDNÁNÍ
 přímé tělesné napadení osoby, osob nebo poškození věcí, to může
mít kontext bojovný-nepřátelský, ale i tzv.ritualizovaný (sport, hra s
danými pravidly, povolání- konkurenční účel) nebo ve smyslu únik
jako reakce na určitou krizi. Poranění nebo poškození věci bývá
zpravidla vždy následkem fyzického násilí.
 sexuální násilí
 vandalismus
 poranění
 omezemí pohybu
 Následek: fyzická obrana (vůči pachateli ale i později vůči jiným
osobám), psychická újma
Ivo Šelner © VOS Olomouc 2024
9
STRUKTURÁLNÍ – JAKO „NÁSILÍ“ SPOLEČNOSTI
VŮČI JEDINCI
 spojeno vždy se společenským systémem, pravidly, normami a zákony (poprvé použil
norský vědec Johann Galtung).
 V přeneseném smyslu se tím rozumí legitimování společnosti (pomocí zákonů)
zasáhnout do privátní sféry občana: školní docházka, placení daní, povinná vojenská
služba atd.
 Následek: reakce společnosti nebo jedince jako útěk – např. emigrace, uzavření se
do sebe, sekty, odmítání vojenské služby.
Ivo Šelner © VOS Olomouc 2024
10
PŘÍČINY OVLIVŇUJÍCÍAGRESIVNÍ JEDNÁNÍ
MENTÁLNĚ POSTIŽENÝCH
 Dysfunkce určitého areálu mozku
 Sebeobrana jako reakce na frustraci nebo ve „složitých“ situacích
 Spolupůsobení/vliv psychických poruch nebo psychické nemoci
 Agrese jako obranný mechanismus
 Agrese jako prostředek k upoutání pozornosti
 Sebeobrana
Ivo Šelner © VOS Olomouc 2024
11
SPOUŠTĚČE PODMIŇUJÍCÍ AGRESIVNÍ JEDNÁNÍ U LIDÍ
S MENTÁLNÍM POSTIŽENÍM – I
 silně ohraničené sociální hranice – zostřená pravidla, zákazy všeho druhu i v
maličkostech
 tzv. nadměrná péče nebo naopak odmítání
 nejasná pravidla (pro personál i klienta)
 odstup personálu
 málo nebo hodně tělesného kontaktu
 „pedagogické“ sankce
 podmínky bydlení – malý prostor, rušení-provokace jiných spolubydlících
 fluktuace pracovníků
 změny počasí, úplněk
 málo spánku
 bolest
Ivo Šelner © VOS Olomouc 2024
12
SPOUŠTĚČE PODMIŇUJÍCÍ AGRESIVNÍ JEDNÁNÍ U LIDÍ
S MENTÁLNÍM POSTIŽENÍM – II
 změna medikace, vynechání léků, onemocnění
 traumata
 změna prostředí
 sexuální přání
 žárlivost, osamocení
 malá, žádná činnost resp. zabránění něco dělat
 mnoho aktivit
 strach ze změn
 netrpělivost personálu
 privátní problémy (rozchod rodičů, úmrtí, nesplnění slibu)
Ivo Šelner © VOS Olomouc 2024
13
PŘÍMÁ KONFRONTACE TÝMU S AGRESÍ KLIENTŮ S MENTÁLNÍM
POSTIŽENÍM –TIPY PRO SOCIÁLNÍ PRÁCI
ONO – úkol, co je třeba udělat pro
řešení, zlepšení situace
Cíl: efektivita, jednoduchost
RÁMCOVÉ PODMÍNKY nově
definovat – prostředí, pracovníci
Cíl: transparentnost, jasnost
jednání – co chceme dosáhnout,
jednotnost jednání týmu
JÁ – co je můj úkol
Cíl: je mně jasná moje úloha a v
čem očekávám podporu
MY – tým, nadřízení
Cíl: kooperace, komunikace,
informace, jasné kompetence
14
Ivo Šelner © VOS Olomouc 2024
TYPOLOGIE SEBEAGRESE (AUTOGRESE)
 neexistují žádné medikamenty, jimiž
lze autoagresi vyléčit, některé
mohou stav nebo následky
dočasně zmírnit (s jinými následky –
letargie, zvýšení hmotnosti)
 situace a jednání s postiženým
vyžadují zkušený tým
 diagnostikování příčin a spouštěčů
pomůže při řešení
 je třeba odhadnout nebezpečí, ale
není zapotřebí okamžitě zasahovat
a intervenovat
Obvyklé projevy:
 údery hlavou o zeď (helma)
 škrábání, trhání vlasů (hygiena) či
jiné sebezraňování (oblečení)
 kousání
 často doprovázeno křikem, řevem –
není nebezpečné a nemusí se
okamžitě reagovat, je ale
nepříjemné pro okolí
Ivo Šelner © VOS Olomouc 2024
15
NEJČASTĚJŠÍ SPOUŠTĚČE AUTOAGRESIVNÍHO JEDNÁNÍ
U LIDÍ S MENTÁLNÍM POSTIŽENÍM - I
 spouštěčem jsou často běžné denní události
 neexistují žádné medikamenty, jimiž lze autoagresi vyléčit, některé mohou stav nebo
následky dočasně zmírnit (s jinými následky – letargie, zvýšení hmotnosti)
 situace a jednání s postiženým vyžadují zkušený tým
 diagnostikování příčin a spouštěčů pomůže při řešení
 je třeba odhadnout nebezpečí, ale není zapotřebí okamžitě zasahovat a
intervenovat
 po skončení opatření je třeba udělat nový začátek (zamezit stigmatizaci klienta)
 zákazy a příkazy (často neopodstatněné) v každodením průběhu dne
 hluk
Ivo Šelner © VOS Olomouc 2024
16
NEJČASTĚJŠÍ SPOUŠTĚČE AUTOAGRESIVNÍHO JEDNÁNÍ U
LIDÍ S MENTÁLNÍM POSTIŽENÍM - II
 agresivní, provokační jednání okolí
 časté změny - prostředí, personálu
 tělesné nebo psychické napětí (např. v očekávání něčeho - návštěvy,
svátku, výletu ap.)
 málo spánku
 Bolest, hormonální změny (puberta)
 onemocnění (psychické nemoci, epilepsie)
 trvání na určitých rituálech (zasedací pořádek, jídlo ...)
 bezmocnost, panika
 celkové přetížení, kladení vysokých nároků
 omezení komunikace, špatná interpretace jednání aj.
Ivo Šelner © VOS Olomouc 2024
17
MOŽNÉ SPOUŠTĚČE AUTOAGRESIVITY U KLIENTŮ V ZAŘÍZENÍ
 zákazy a příkazy (často neopodstatněné) v každodením průběhu dne
 agresivní, provokační jednání okolí
 časté změny - prostředí, personálu
 tělesné nebo psychické napětí (např. v očekávání něčeho - návštěvy, svátku,
výletu ap.)
 málo spánku nebo bolest, hluk
 onemocnění (psychické nemoci, epilepsie)
 hormonální změny (puberta)
 trvání na určitých rituálech (zasedací pořádek, jídlo ...)
 bezmocnost, panika
 celkové přetížení, kladení vysokých nároků
 omezení komunikace, špatná interpretace jednání aj.
Ivo Šelner © VOS Olomouc 2024
18
Dilema u autoagrese č. 1
 Bezpečnostní opatření proti autoagresi omezují svobodnou vůli a rozhodování
klienta, které by vlastně měly být podporovány. Není jasná hranice mezi krizovou
intervencí a „výchovným“ násilím – např. při použití metody pevného držení. Vůle
člověka je eklatantně podřízena vůli terapeuta.
Dilema u autoagrese č. 2
 Mechanická bezpečnostní opatření jsou v protikladu se sebekontrolou,
sebeodpovědností. Nasazení mechanických prostředků je zásahem do tělesné
intimné sféry, klient nemůže rozhodnout o okamžiku uvolnění sám, je odkázán na
rozhodnutí personálu.
Dilema u autoagrese č. 3
 Bezpečnostní opatření jsou spojována s omezením osobní svobody a tím i zamezení
sociálních kontaktů. Snížení kontaktů klienta se společností s sebou vede snížení
tolerance společnosti vůči klientům (např. uzavření na samotku je bráno jako
„samozřejmost“)
Ivo Šelner © VOS Olomouc 2024
19